• Document: Stehen King. Holčička, která měla ráda Toma Gordona
  • Size: 616.86 KB
  • Uploaded: 2018-10-17 04:36:16
  • Status: Successfully converted


Some snippets from your converted document:

Stehen King Holčička, která měla ráda Toma Gordona Pro mého syna Owena, který mě o tom, jak se hraje baseball, nakonec naučil mnohem víc než já jeho. Červen 1998 - 1 - Předzápas Svět měl zuby a mohl vás jimi kdykoli pokousat. Trisha McFarlandová to zjistila, když jí bylo devět let. V deset hodin dopoledne začátkem června seděla vzadu v autě své matky, na sobě měla modrý nadhazovačský dres Red Sox (s číslem 36 GORDON na zádech) a hrála si s panenkou Monou. V půl jedenácté zabloudila v lese. V jedenáct se snažila nepodléhat panice, snažila se neříkat si Tohle je vážné, tohle je moc vážné. Snažila se nemyslet na to, že když se lidé ztratí v lese, někdy se jim může něco stát. Někdy i umřou. A to všechno jenom proto, že se mi chtělo čurat, pomyslela si… Jenomže ona si vůbec tak strašně nepotřebovala odskočit, a kaž- dopádně mohla mamku a Péťu poprosit, aby na ni chvilku na pěšině počkali, než si odběhne za strom. Zase se hádali, pane jo, jestli tohle bylo překvapení, a proto se taky trochu courala vzadu a nic jim neřekla. Proto sešla z chodníku za vysoké křoví. Potřebovala prostě pauzu, nic víc. Už ji unavovaly ty jejich hádky, unavovalo ji, že se pořád musela snažit být veselá a rozjásaná, a přitom se jí chtělo na matku křičet Tak ho nech jít! Když se chce vrátit do Maldenu a bydlet s tátou, proč ho nechceš pustit? Osobně bych ho odvezla, kdybych měla řidičák, jenom abych měla konečně trochu klidu! A co pak? Co by na to řekla její matka? Jakpak by se zatvářila? A Péťa. Byl starší, bylo mu skoro čtrnáct, a nebyl hloupý, tak proč se nechoval trochu rozumně? Proč to prostě nenechal plavat? Vykašli se na to, to mu chtěla říct (vlastně jim oběma), vykašlete se na to konečně. Loni se rodiče rozvedli a do péče je dostala matka. Péťa se stěhování z předměstí Bostonu do jižního Maine bránil, tvrdě a dlouho. Částečně kvůli tomu, že opravdu chtěl být s tátou, a tuto páku pořád na mámu používal (neomylným instinktem poznal, že právě tuhle může zabořit nejhlouběji a opřít se o ni plnou vahou), ale Trisha věděla, že to není jediný a ani největší důvod. Skutečný důvod Péťovy touhy odjet tkvěl v tom, že nenáviděl střední školu v Sanfordu. V Maldenu měl školu takříkajíc zmáknutou. Vedl počítačový klub, jako by to bylo jeho vlastní soukromé království; měl tam kamarády – počítačové šílence, to ano, ale drželi se pohromadě a zlí kluci si na ně nedovolovali. Na Sanfordské střední žádný počítačový - 2 - klub nebyl a Péťa si tam našel jediného kamaráda, Eddieho Rayburna. V lednu se Eddie odstěhoval, rovněž jako oběť rozchodu rodičů. Tím pádem se z Péti stala osamělá lovná zvěř. A co hůř, spousta kluků se mu smála. Dali mu přezdívku, kterou nenáviděl: Počítačový hošík. O víkendech, kdy Trisha s Péťou nejezdili za tátou do Maldenu, brala je máma většinou na výlety. Byla rozhodnutá je na ty výlety brát, i kdyby se měl zřítit svět, a i když si Trisha ukrutně přála, aby s tím máma přestala – právě na výletech se totiž hádali nejvíc –, stejně věděla, že se to nestane. Quilla Andersenova (přijala znovu své dívčí příjmení, a to si pište, že ji Péťa nenáviděl i za tohle) měla prostě svou pravdu. Jednou, to byli zrovna v Maldenu u táty, zaslechla Trisha, jak táta mluví po telefonu zase se svým otcem. „Kdyby Quilla byla u Little Big Hornu, Indiáni by prohráli,“ řekl, a i když se Trishe nelíbilo, když táta říkal o mámě takové věci –připadalo jí to dětinské a taky neloajální –, nemohla popřít, že v tomto postřehu bylo zrnko pravdy. Během posledního půl roku, zatímco se vztahy mezi mámou a Péťou neustále zhoršovaly, je máma vzala do automobilového muzea ve Wiscassetu, do shakerské vesnice v Gray, do Novoanglické botanické zahrady v North Wyndhamu, do Six-Gun City v Randolphu ve státu New Hampshire, na výlet kánoí po řece Saco a na lyžování do Sugarloaf (kde si Trisha vyvrtla kotník, kvůli tomu se táta s mámou potom strašlivě pohádali; rozvod je tedy zábava, fakt bezvadná zábava). Někdy se stalo, že se Péťovi výlet opravdu líbil, takže dal pokoj. Vyjádřil se, že Six-Gun City je „pro děti“, ale máma mu dovolila, aby skoro celou dobu strávil v místnosti s elektronickými hrami, a Péťa na zpáteční cestě nebyl sice vyloženě spokojený, ale aspoň mlčel. Zato když se Péťovi nelíbilo místo, které máma k výletu vybrala (rozhodně nejmíň se mu líbilo v botanické zahradě; když se pak vraceli do Sanfordu, měl náladu horší než pod psa), pak se ochotně podělil o svůj názor. „Žij a nech žít,“ to nebylo jeho heslo. Ani je

Recently converted files (publicly available):